Druhá oblast, kde bych snad mohl být prospěšný, je pochopitelně moje současná gesce, tzn. sociální oblast. A myslím, že zde je problémů snad ještě víc než ve školství. Mohu začít problematikou tzv. vyloučených lokalit, to znamená míst s větším soustředěním občanů s nízkou  sociální úrovní, a je jedno jde-li o bezdomovce či romské etnikum. Zde máme obrovský prostor pro řešení, jak sociálními dávkami a jejich podmiňováním, tak i činností a podporou práce sociálních aktivistů.

Jak ale vyplývá z předchozích řádků, je zde druhý společný jmenovatel, a možná ještě významnější – nezaměstnanost. Při práci v samosprávě Královéhradeckého kraje se setkávám s různými lidskými osudy, zvláště mladých lidí, kteří ale naopak pracovat chtějí. Na jedné straně slyšíme například, že v našem školství pracuje řada lidí bez příslušného vzdělání, na druhé straně plně kvalifikovaná mladá učitelka nemůže sehnat místo, a tak raději pracuje na benzinové čerpací stanici, aby nezůstala rodičům na krku. A logicky mi položí otázku: »Proč vláda stále prodlužuje dobu odchodu do důchodu, když pro nás není práce?« Co jí mám na to odpovědět? Že stát špatně spravuje penzijní fond, který byl v devadesátých letech několikrát vybrán na dotování státního rozpočtu, nebo že někteří naši podnikatelé platí daně v jiných zemích. A tím pochopitelně nejenže dotují státní rozpočty jiných zemí, ale hlavně okrádají náš stát, a tím pádem nás všechny. A protože stát nedovede vytvořit podmínky pro řádnou výplatu důchodů, nutí lidi k tomu, aby odcházeli do penze později. Myslíte, že se s tím mladí lidé smíří? A když, tak jak dlouho?

A sám sobě si kladu otázku: Pochopí už tohle i řadoví občané a svým hlasem přispějí k volbě Senátu, který by mohl účinněji zasáhnout proti zmiňovaným nešvarům?

Josef LUKÁŠEK,
radní Královéhradeckého kraje a kandidát KSČM do senátních voleb v okrsku č. 48